text.clonline.cz

Při třicátém výročí založení Comunione e Liberazione

Nejdražší bratři a sestry!
Především bych chtěl poděkovat Msgr Giussanimu za jeho úvodní poznámky a také všem ostatním, kdo se na úvodu podíleli.

1. Chtěl bych vyjádřit velikou radost ze setkání s vámi, kdo jste přijeli sem, do Říma, oslavit třicet let vašeho Hnutí a vzpomenout společně s Papežem na svou historii jako lidé, jenž žijí v Církvi a jsou povoláni ke spolupráci v horlivém společenství, k jejímu zprostředkování lidstvu a k jejímu rozšiřování do světa.
Když vidím vaše tváře, tak otevřené a šťastné při této oslavě, zažívám hluboký pocit radosti a také touhu ukázat vám své sympatie k vašemu rozhodnutí víry i touhu pomoci vám být stále dospělejšími v Kristu a sdílet Jeho spásnou lásku k člověku. Výstava fotografií, kterou jsem měl možnost obdivovat při vstupu do místnosti, slova (svědectví, úvahy a písně), která jsem zde slyšel, mi umožnila sledovat jakoby zevnitř toto období vašeho života, které je částí života italské (a již ne jen italské) Církve naší doby. Díky těmto slovům mohu jasně vidět kritéria výchovy pro váš způsob života v Církvi, což jasně ukazuje na živou a horlivou práci v nejrůznějších společenských souvislostech. Jsem za toto vše vděčný Pánu, který mne znovu přiměl k obdivu Jeho tajemství ve vás, které si v sobě nesete a vždy máte být připraveni nést s pokorným vědomím, že jste tvárným jílem v Jeho tvořivých rukou. Pokračujte věrně po této cestě, aby i skrze vás byla Církev stále více prostředím spásného bytí člověka, fascinujícím prostředím, kde každý nachází odpověď na otázku po smyslu svého života: Kristus, centrum vesmíru i dějin.

2. Ježíš, Kristus (Mesiáš, Spasitel), On, v němž je všechno stvořeno a trvá, je proto principem interpretace člověka a jeho dějin. Potvrzovat pokorně, ale také vytrvale, že Kristus je počátkem a inspiračním motivem pro žití a práci uvědomění a činů, znamená být s Ním a správně zpřítomňovat Jeho vítězství nad světem.
Každodenním úkolem každého věřícího je dělat vše pro to, aby obsah víry vedl k porozumění a výchově k životu a aby toto uskutečňovali v každé situaci a prostředí, ve kterém jsou povoláni žít. A bohatství vašeho podílu na životě Církve spočívá v tomto: takový způsob výchovy ve víře, který dokáže ovlivnit život člověka a dějiny; ve svátostech tak, aby přinášely setkání s Pánem a v něm s bližními; v modlitbě, aby byla vzýváním a chválou Boha v autoritě, aby tak byla ochráncem a garantem pravosti cesty Církve.
Křesťanská zkušenost takto chápaná a prožívaná vytváří přítomnost, která vkládá Církev do každé lidské situace jako místo, kde událost Krista, "kámen úrazu pro Židy, pro ostatní bláznovství" (1 Kor 1;23-24), je pro člověka živá, jako horizont plný pravdy.

3. Věříme v Krista, který zemřel a vstal z mrtvých, v Krista přítomného tady a teď, který sám o sobě dokáže změnit a mění člověka i svět tím, že je přetváří. To, že jste zde přítomni, stále početnější a důležitější v životě Církve v Itálii a dalších národech, kde se vaše zkušenost začíná šířit, je díky této jistotě, již musíte prohlubovat a komunikovat, protože tato jistota je to, co posunuje lidstvo. Je v tomto ohledu důležitá a je třeba poznamenat, jak Duch podnítil mnoho církevních hnutí v současné Církvi, aby pokračoval s člověkem současnosti v dialogu, započatém Bohem v Kristu, který pak pokračoval během celé křesťanské historie. Církevní hnutí jsou znamením svobody forem vyjádření Církve a představují zajisté něco nového, co stále čeká na to, aby bylo správně a cele pochopeno ve své celé pozitivní účinnosti práce pro Království Boží v tomto momentu dějin.
Můj ctihodný předchůdce, papež Pavel VI., oslovil členy Florentského společenství Comunione e liberazione dne 28. prosince 1977: "Děkujeme vám také za vaše odvážné, věrné a pevné svědectví, které jste podali v tomto poněkud rušném období kvůli jistým nedorozuměním, jimž jste museli čelit. Buďte šťastní, buďte věrní, buďte silní a radostní a noste v sobě dále toto svědectví, že křesťanský život je krásný, silný, vyrovnaný a skutečně schopný měnit společnost, ve které je prožíván.

4. Kristus je přítomnost Boha v člověku, Kristus je milost Boha k hříšníkům. Církev, mystické tělo Kristovo, a nový Boží lid, přináší do světa tuto jemnou laskavost Pána, je s člověkem a podporuje ho v každé situaci, v každém prostředí a při každé příležitosti. Takto Církev přispívá k vytváření kultury pravdy a lásky, díky které je člověk schopen se smířit sám se sebou a se svým vlastním osudem. Touto cestou se Církev stává znamením spasení člověka a vítá a cení si každé jeho touhy po svobodě. Tato zkušenost milosti nás uschopňuje přijmout ty, kdo jsou jiní než my, vytvářet nové vztahy a poznávat Církev v celém bohatství a hloubce jejího tajemství jako nekonečnou touhu po dialogu s člověkem kdekoli se nachází. "Jděte do celého světa" (Mt 28;19), to řekl Kristus svým učedníkům. A já vám opakuji: "Jděte do celého světa a přinášejte pravdu, krásu a mír, jenž se nacházejí v Kristu Vykupiteli". Pozvání, které dal Kristus všem svým následovníkům a které má Petr za úkol neustále obnovovat, je již vetkáno do vaší historie. V těchto třiceti letech jste byli otevřeni mnoha různým situacím, zasévajíce semeno přítomnosti vašeho hnutí. Vím, že jste zakořenili v osmnácti zemích světa: v Evropě, Africe, Americe, a také znám naléhavost, se kterou je vaše přítomnost vyhledávána v dalších zemích. Vezměte na sebe břemeno této potřeby Církve: to je závazek, který vám dnes ukládám.

5. Vím, že dobře rozumíte nepostradatelnosti pravého a plného společenství mezi různými složkami komunity církve. Jsem si tedy jist, že neselžete a pustíte se s novou horlivostí do hledání ještě lepších způsobů jak pokračovat ve vašich aktivitách v harmonii a spolupráci s biskupy, duchovními a i se všemi ostatními církevními hnutími.
Přinášejte do celého světa prosté a jasné znamení události Církve. Pravá evangelizace rozumí a odpovídá na potřeby daného člověka, protože mu pomáhá nalézt Krista v křesťanském společenství. Dnešní člověk má specifickou potřebu vidět Krista před sebou, jasně a průkazně, jako jasné znamení svého zrození, života a smrti, svého utrpení i radosti.
Ať vás Naše Paní, Matka Boží a Církve, stále vede po stezkách života. Znám vaši oddanost Svaté Panně a doufám proto, že pro vás všechny bude "Jitřenkou", která osvětluje a posiluje velkorysý závazek být svědky křesťanství v dnešním světě.
A nyní vám dávám srdečně své Apoštolské Požehnání.

Řím, 29. září 1984

Jan Pavel II.